Úno 052012
 

Tak jsem priletel na Heathrow, nejvetsi Londynske a vubec Evropske letiste.

Mel jsem se tu potkat s Rebekou, ale nebyli jsme uplne presne dohodnuti kde, a kdy, navic jsme asi merili kazdy podle jineho casoveho pasma, takze zatimco ja cekal od jedenacti hodin stredoevropskeho casu na Meeting Pointu (potkavaci bod) v Arrivals hall (hala priletu) Terminalu 3, ona cekala po dvanacte (jakeho casu, to nevim :) u Baggage reclaim (vraceni zavazadel). Tak jsme se nepotkali a do Guildfordu jsme vyrazili kazdy sam.

Ve ctvrt na jednu jsem tam...

Mel jsem informaci, ze vlak primo nejede, ale ze musim nejdriv autobusem do Wokingu. Dobra teda, sledoval jsem cedule na Central Bus Station. Za chvili jsem tam a sup do fronty na vlakove listky (jeste ze to meli tak dobre popsane na cedulich). Pak se tam jedne starsi pani neco nelibilo, pul hodiny prskala, ze uz to nejezdi, jak to jezdivalo, pak jsem se dostal na radu a koupil si listek „to Woking and Guildford“. Mrknu na ceduli, Coach to Woking Railstation odjizdi za tri minuty, rychle na nastupiste 5. Cekal tam uz jeden clovek se dvema listky v ruce a autobus (nastupovani ZLEVA!), tak jsem se pokusil dostat z fousateho ridice ve smesne cepici informaci, jestli na zavazadlo nepotrebuju jeste listek navic, ale jen mi listek omrknul, sebraz mi kufr a hodil ho do uloznaku. Tak jsem nastoupil a cekal. Za chvili jsme vyjeli, do dalsi zastavky (Terminal 5, je kousek bokem od zbytku letiste), kde nabral jeste asi 2 dalsi lidi (celkem tedy 5 i s ridicem v megalnim autobusu, hmm…), rekl nam at se pripoutame a jelo se. A nebyly to jen takove ty trapne autobusove pasy, ktere cloveka spis prestrihnou, nez zachrani, ale regulerni tribodaky. Na dalnici, za chvilicku se objevila cedule Surrey (jmeno „naseho“ hrabstvi) a ve ctvrt na jednu Greenwichskeho casu uz jsme pred nadrazim ve Wokingu.

Na nadrazi se tu clovek nedostane bez jizdenky, musi tam s ni pipnout u vratek. Zase jsem mel stesti, vlak mi jede za 8 minut. A nebo ne stesti, ale maji tu dobre vyresene pripoje. Do vlaku jsem vlezl do specialniho vagonu, jmenuje se to Quiet Zone (ticha zona), je tu zakazano poustet muziku, nahlas mluvit, ale treba i telefonovat. Zajimava myslenka, cloveku se tam dobre pospi… :-) Ja ale tentokrat spat nemohl, za chvili jsme byli v Guildfordu a vystupoval jsem.

Aaaaaah, toz, tak me tu mate :) Zadne slavnostni uvitani? Hmm, skoda… :-)

Na nadrazi jsem si jeste chtel odskocit. Turniket u hajzliku po mne chtel dvacet penci, coz jsem nemel, obetoval jsem tedy celou libru. Pri zpatecni ceste jsem si vsimnul cedulky „turnikety drobne mince nevraci, pro rozmeneni pouzijte automat na stene vedle“. Oh shit! To jsem prehledl…

Vylezu ven a koukam se po autobusovych zastavkach mistni MHD. Nachazim ceduli s mapou mesta, vyborne. No ale hele, vzdyt do kampusu to neni ani kilometr, to dojdu pesky. Nastartuju navigaci na mobilu a jdu.A jdu a jdu a najednou vrata a skladiste nejake firmy. Co to je, vzdyt mapa tu ukazuje ulici?!? Ja potrebuju na tamhleten most! Tak zpet, znovu a lepe. Nebo spis jinudy. Po druhe jsem uspesnejsi, dostavam se na most pres koleje a HURA!, jsem v kampusu.

Kampus University of Surrey (UniS) lezi na boku Stag Hill-u (Jeleniho kopce, kral Jindrich uznevimkolikaty tu pry rad lovil jeleny, podle toho ma univerzita svuj znak – jelena s klicem, a maskota – Steve the Stag, jelena Stefana :D)

A protoze lezi v kopci, a protoze architekt-navrhar mel asi divoke sny a bujnou fantazii, je to proste BLUDISTE schodu, cesticek, schodu, travniku, schodu, zabradli, a taky schodu. A taky jsou tu veverky a pobihaji tu jen par metru od lidi :) Probojoval jsem se kopcem na spolecnou recepci Surrey & Battersea Court, dostal klice, nechal si ukazat cestu a za chvili byl doma.