Říj 262015
 

Nedavno jsme s Rebeccou vyrazili kesovat na Temzi. Je tam nekolik geocachi s 5* terenem, kam se clovek nedostane jinak nez na clunu. Tak jsme si pronajali kanoi a vyrazili na reku. Vlevo muzete videt moji spoluplavkyni vytahovat z reky bojku (byla schovana ve vetvich vrby co lezla do reky, ale ze brehu by se tam clovek stejne nedostal, a v ni byla ta geocache schovana!), vpravo pak ostrileneho ricniho vlka s nove upravenym knirem, a.k.a. civilizovana podkova.

Rikal jsem ji, ze pred asi 15 lety jsem cetl knizku „Tri muzi ve clunu“ (v cemz me prerusila ze ji pry zna, taky cetla, ale v anglictine), a vyletnicich na veslici na Temzi, a ze by me nikdy nenapadlo, ze 15 let na to se taky svezu ve clunu po Temzi. Kdo by to tenkrat tusil!

P.S.: A pokud by nekoho zajimalo, co je v te pruhledne krabicce co mam pod nohama, tak muj telefon, potrebovali jsme navigaci, abychom se na rece neztratili… :-) Kecam, prece jsme hledali geocache, k tomu clovek potrebuje navigaci!

Říj 112015
 

Upozornuji predem, ze tyhle fotky jsou uz hodne stare. Valeji se mi tu na disku, nevedel jsem co s nimi, tak je dam sem at je muzu smazat. Jsou z 15. listopadu 2014, takze pomalu rok stare. Byl jsem tenkrat takovy cely depresivni, tak jsem se sel projit podle reky, po proudu. A ze me to neprechazelo, tak jsem slapal a slapal a slapal, az reka skoncila a vlila se do Temze.

Obrazek vlevo je dukaz ze jsem tam byl. Vysel jsem skoro uplne zespoda (pod zacatkem, Bower’s Lock uplne dole je tak pul hodiny ode me) a za nejakych 7 hodin jsem byl v Londyne. Dal jsem si tam nekde ve Weybridge obed (pamatuji si ze jsem mel Chilli con carne :-) a pokracoval jsem dal po proudu Temze. Jeste asi tak dve hodiny jsem sel, nez se zacalo serit, tak jsem do zahnul od reky na nejblizsi vlak, koupil Sabrine pohled aby mi to verila, a odfrcel domu. Jeste par fotek jak se navecer od reky zacala plazit mlha…

Zář 032014
 

Nashromazdila se mi v telefonu hromada fotek, tak je sem „vyplachuji“… V prvnim kole jde o fotky z podzimu 2013, vetsinou Guildford, Londyn a okoli…

Nejdriv ja a James, tesne pred tim, nez jsme vlezli do onoho tunelu, do ktereho jsem pozdeji umistil moji (neuspesnou) geocache. Spravne vystrojeni do podzemi, chranice na kolena, hadejte po cem se tam vetsinou leze, celovky, atd. Jen James si zapomnel vzit rukavice, coz nas pozdeji donutilo jit zpatky, protoze v tom hnusu co byl dal se mu bez rukavic plazit nechtelo :-)

 


Par fotek z Vysokych Tater, kde jsem byl v zari se Simonkou… fotil jsem toho jeste vic, ale vetsinou se nevydarily… Jeste jednu odtamtud mam na svem pracovnim webu.

Harpunovany plastelinovy delfin… paratkem… neptejte se, nemam tuseni…

Nasledujici fotky jsou z hry „2.8 hours later“ (2.8 hodiny pozdeji, inspirovano filmy 28 dni pozdeji a 28 tydnu pozdeji). Ve hre jde o to, ze Britanii zachvatila epidemie jakesi nemoci, ktera meni lidi na zombiky a ti se pak snazi nakazit nebo sezrat ostatni. Vlada to „nejak“ ukociruje, sice nastoli dost drsny policejni stat, ale mesto nejak preziva, ve stavu jakesi karanteny. Hraci, v malych skupinkach, maji za ukol nejdrive se dostat dovnitr (do bezpeci), ale pote, co zjisti, jak se veci opravdu maji, se ukol zmeni a snazi se naopak dostat ven. Pobiha se pritom po Londyne, maji dobrovolne „figuranty“, se kterymi hraci musi mluvit a dosavat od nich ukoly, a pak jsou okolo zombici, ktere se nesmi vzit po hlave trubkou (jsou to taky dobrovolnici, herci), ale musi se pred nimi utikat co sily staci. Kdyz cloveka chytnou, je oznackovan, „nakazen“ a na konci hry se z nej stane taky zombie. Me chytli, takze jsem podle toho byl „zakrvacen“. Jinak super hra, spousta adrenalinu, rozhodne doporucuji. Jen si pri tom nenarazte koleno jako ja, v prlnem sprintu (doslova o zivot) jsem zakopnul, letel sem asi pet metru vzduchem a pristal na pravem koleni. Au! Bolelo pak jeste par tydnu.

Nasledujici fotky jsou z moji megacesty, kterou jsem absolvoval minuly listopad. Opet soutez, challenge (doslova „vyzva“), ale ciste osobni, soukroma a osobni. V jeden den jsem musel v zadanem poradi najit 12 geocachi, s celkovou uslapanou vzdalenosti pres 70 km. Hned po ranu jsem musel prochazet skrz pastvinu, kde se pasli vepri. Bohuzel nechteli chvili postat, takze fotky jsou dost rozmazane, posudte sami…

 

Dalsi fotka je z tehoz dne, o patnact hodin pozdeji (celkem mi to akce trvala 19 hodin vcetne pauz na jidlo, foceni, odpocinek a lov). Obcas tu u farem clovek potka krabici, ze ktere si muze koupit nejake misto produkty (vejce, mleko, ovoce, zeleninu, ale treba i lahev mostu) a krabicku na penize, tzv. „honesty box“ – krabicku cti. Tahle byla na noc prazdna (stejne by se mi nechtelo jeste hodinu s sebou tahat plato vajec na zadech!), tak jsem si vyfotil alespon tu ceduli (samozrejme nejde precist :-)

 

To je pro dnesek vsechno, priste vyplachnu fotky z Australie.

Úno 252012
 

Pokazde, kdyz prispejete, Justin Bieber o trochu umre...

Tohle jsme potkali v jedne hospode v Londyne. Par drobnych jsem jim tam hodil, uz pro originalni napad :-)