Říj 262015
 

Pred par tydny jsme s Rebeccou vyrazili na vylet na Leith Hill. Je to nejvyssli kopec v okoli, dokonce nejvyssi bod v cele jihovychodni Anglii. Zaparkovali jsme (motorku) dole pod kopcem u silnice a jeste nez jsme se vydali nahoru, cekalo nas zajimave prekvapeni. Jak jsme se tak pakovali, tak se objevilo auto, z neho vylezl typek, vyndal si kolo se stojankem, a zacal slapat jak na rotopedu. Coz bylo neskutecne vtipne, predstavte si nekoho kdo si odveze kolo do lesa, aby pak slapal na miste na parkovisti!

 

Kopec ma nejakych 300 m nad morem, a protoze to bylo tesne pod tisicem stop, tak se nejaky Richard Hull v 18. stoleti rozhodl, ze z toho udela tech 1000, a na kopci postavil rozhlednu. Nahore je nejvyse kam se clovek muze v jihovychodni Anglii dostat, je to dokonce vys nez Londynske mrakodrapy (ktere jsou vyssi nez ta vez, ale zacinaji dole jen kousicek nad urovni more). Pokochejte se pohledem na vez zespoda a naopak z veze dolu.

Povedlo se nam udelat par perfektnich fotek stinu veze, takze pokud byste nas chteli videt pohromade, tak se divejte a uvidite! Na prvni delame z rukou kruh, na druhe mavame… :-)

Jeste jedna spolecna, nechali jsme se vyfotit od Holandsky mluvici rodinky nahore, s nalezitym vybavenim…

A nakonec jeste par panoramat, jaky tam byl krasny vyhled!

Říj 262015
 

Nahromadilo se mi tu par fotek, o ktere bych se chtel podelit se svetem, vsechno z geocachingu…

Nejdriv jedna maskovana cache s falesnym mechem – nalezeno v Portsmouth. Vsimnete si karticky, takovehle jsme nechavali v kesich ktere jsme nalezli na tom vyletu. Vylet to byl specialni, takova osobni vyzva, najit cache v co nejvic hrabstvich (cca jako nas okres, jen o neco vetsi), behem 24 hodin. Nasli jsme jich 17: Surrey, West Sussex, Medway, Thurrock, Greater London, Essex, Hertfordshire, Buckinghamshire, Berkshire, Hampshire, Portsmouth, Southampton, Dorset, Bournemouth, Poole.

Tahle je z jedne ranni prochazky, clovek ted chytne vychod slunce a ani nemusi vstavat nejak ukrutne brzo :)

Tahle byla hodne zajimava. Mala magneticka nanokes na betonovem telefonnim (starem, uz nepouzivanem) sloupu, jak tam jsou nahore ty kovove haky, tak na tom spodnim byla na magnetu „prilepena“… Asi tak 3-4 metry nad zemi. Rikal jsem si, ze si vyzvednu Rebeccu na zada a ona ji sunda. Ale uz mi bohuzel neni dvacet, a zjistil jsem, ze ji neunesu… A to jsem pred peti lety zvedal Ondru K. na ramenou na uzke rimse pod mostem nad Vltave, a ten mel alespon o 10 kilo vic nez ma ted R., mozna o 20! Co ted? Vymyslel jsem super trik. Urizl jsem asi dvoumetrovou vetev z cesminy a konec oholil a rozstipl. Pouzil jsem ji jako kleste nebo pinzetu a s jeji pomoci jsem kes sundal dolu. Dole jsme zalogovali a pro zmenu nahoru ji davala Rebecca.

Dalsi fotka je z jedne nocni kese. Ta byla super, museli jsme jit v noci a sledovat „slizkou stopu“ mimozemstana, ktera se v noci leskla kdyz jsme na ni posvitili, ale pres den byla neviditelna. Za ukol jsme meli najit jeho vesmirne plavidlo, ktere muzete videt na fotce vlevo…

Posledni je z vesnice Albury, kde maji takovouhle krasnou (byvalou) postu, se zdobenymi kominy. Dneska je tam tusim restaurace s hotelem.

Říj 202015
 

Co dodat… vlasy mi rostou pekne do dylky. Takhle bych vypadal, kdybych nebyl kudrnata ovce :-) Ta moje, ze mi vyzehli vlasy, tak jsem se nechal :-) A docela se mi to libi, ale delat to denne by me opravdu nebavilo…

Jinak se chystam to rozjet v Boromir stylu, takze opoustim knir na podkovu a prechazim zpatky na boromirskou bradku… :-)

Dole jeste prihodim jak to vypada svazane. Bral bych to, vubec bych se nezlobil mit vlasy rovne.

 

Říj 112015
 

Upozornuji predem, ze tyhle fotky jsou uz hodne stare. Valeji se mi tu na disku, nevedel jsem co s nimi, tak je dam sem at je muzu smazat. Jsou z 15. listopadu 2014, takze pomalu rok stare. Byl jsem tenkrat takovy cely depresivni, tak jsem se sel projit podle reky, po proudu. A ze me to neprechazelo, tak jsem slapal a slapal a slapal, az reka skoncila a vlila se do Temze.

Obrazek vlevo je dukaz ze jsem tam byl. Vysel jsem skoro uplne zespoda (pod zacatkem, Bower’s Lock uplne dole je tak pul hodiny ode me) a za nejakych 7 hodin jsem byl v Londyne. Dal jsem si tam nekde ve Weybridge obed (pamatuji si ze jsem mel Chilli con carne :-) a pokracoval jsem dal po proudu Temze. Jeste asi tak dve hodiny jsem sel, nez se zacalo serit, tak jsem do zahnul od reky na nejblizsi vlak, koupil Sabrine pohled aby mi to verila, a odfrcel domu. Jeste par fotek jak se navecer od reky zacala plazit mlha…

Zář 202014
 

Spolubydla si poridil tiskarnu na nalepky (aby nemusel vypisovat rucne adresy kdyz posila zakaznikum balicky, vypada to mnohem profesionalneji), tak me napadlo, ze ho trochu zneuziju, a nechal jsem si od nej vytisknout par nalepek, ktere muzu lepit do logbooku geocachi misto podpisu… Navrh jsem udelal podle razitka, ktere jsem si vyrobil uz drive (pro tentyz ucel), s mym hernim jmenem CarlosCZ. Par je velkych, pres celou nalepku, a pak mam jeste dvacet malych na rozstrihani, pro logsheety mikrocachi. Takhle to vypada:

A protoze jsem vyuzil prilezitosti k otestovani me nove hracky (koupil jsem si nedavno za £20 bazarovy fotak Olympus μ400), tak tady jeste jednou bez blesku:

Je znat, ze oproti „dospelym“ fotoaparatum (zrcadlovky a velke superzoomy) je mnohem tezsi udrzet delsi uzaverku v klepavych rukach – tady jsem se hodne snazil a stejne to stoji za PRD (= Plzenska Roumingova Divize)…

Zář 112014
 

Ne uplne obvykla vecere, spagety s muslemi (tusim ze jsou to slavky, ale nedokazu rict). Omacka byla tusim s chilli a cesnekem. To me dost mrzi, kdyz jsem v Cesku, ze tim, ze nemame more, jsou vsechny takovehle veci dovazene a tim padem strasne drahe. Tady se da takovahle vecere udelat zhruba za stejnou cenu jako s normalnim masem…

Sabrina si asi pred rokem kupovala novou skrin. A nasla na Internetu takovouhle zajimavost, kovove tycky zasazene v plastovych rozich a pres to platene steny. Bohuzel ji „trosku“ preplnila a skrinka se rozpadla. Tak jsme ji spolu opravovali, byla to docela dobra akce. Plastove rohy se daly prohazovat, takze ty polamane jsme dali tam kde to nevadilo, namahane rohy jsme omotali stribrnou paskou a toutez jsme vyztuzili i uhlopricky, aby se nekroutila. Vysledek (stribrny kriz na tmavomodrem pozadi) vypada trochu jako skotska vlajka, tak jsem si to musel vyfotit… Skotska vlajka, pro srovnani:
Skotska vlajka

To jsme takhle byli kesovat v Readingu, a jedna kes byla vevnitr tak mokra, ze jsme nemohli ani zalogovat. Tak jsme misto toho vyfotili logsheet…

A taky si dejte pozor, az tudy pojedete s lodi, meri tu radarem! Maximalka povolena byla 8 km/h a hlidali taky, jestli lode nedelaji moc velke vlny, ktere by mohly mensi cluny prevrhnout…

Zář 062014
 

Prinasim pokracovani „vyplachu“ fotek z telefonu. Tentokrat nejake z Australie z lonskeho prosince.


Moje noha v Pacifiku. Puvodne jsem to sem chtel hodit jako hadanku, ktere more to je (muj pobyt v Australii byl tajemstvi), ale nejak jsem nestihal. Konkretneji jde o znamou plaz Bondi Beach.


V jeskyni, vyhloubene vetrem a morem, ve skalach nad Bondi Beach.


Rikal jsem, ze klokana jsem potkal jenom na taliri. Chutna to jako neco mezi hovezim a veprovym, bliz k hovezimu, trochu vic vlaknite, ale ne tuhe.


Kolega Charles M., u naseho (pronajateho) auta, na letisti Ayer’s Rock/Uluru, v centru Australie, uprostred pouste.



Australska poust. Takhle vypada pulka kontinentu, jen obcas vic skalnate. Sucho, krovi a piscita cervena hlina. Fotky by mely byt cervenejsi nez jsou, mel jsem problemy s vyvazenim bile… Na pozadi konecne Ayersova skala. A ty strechy vpravo jsou okraj vesnice (nebo spis hoteloveho resortu) Yulara, kousek od Narodniho Parku Ayer’s Rock & Olgas (nebo Uluru&Kata Tjuta).


Sauronovo Oko v Ayersove skale.

Lovil jsem tam na takovem vyhlidkovem pahorku jednu geocache a musel jsem cekat, az se jeden parek odparkuje jinam. Tak jsem mezitim fotil a natacel tuhle jesterku, jak si hrabe hnizdo.

Zář 032014
 

Nashromazdila se mi v telefonu hromada fotek, tak je sem „vyplachuji“… V prvnim kole jde o fotky z podzimu 2013, vetsinou Guildford, Londyn a okoli…

Nejdriv ja a James, tesne pred tim, nez jsme vlezli do onoho tunelu, do ktereho jsem pozdeji umistil moji (neuspesnou) geocache. Spravne vystrojeni do podzemi, chranice na kolena, hadejte po cem se tam vetsinou leze, celovky, atd. Jen James si zapomnel vzit rukavice, coz nas pozdeji donutilo jit zpatky, protoze v tom hnusu co byl dal se mu bez rukavic plazit nechtelo :-)

 


Par fotek z Vysokych Tater, kde jsem byl v zari se Simonkou… fotil jsem toho jeste vic, ale vetsinou se nevydarily… Jeste jednu odtamtud mam na svem pracovnim webu.

Harpunovany plastelinovy delfin… paratkem… neptejte se, nemam tuseni…

Nasledujici fotky jsou z hry „2.8 hours later“ (2.8 hodiny pozdeji, inspirovano filmy 28 dni pozdeji a 28 tydnu pozdeji). Ve hre jde o to, ze Britanii zachvatila epidemie jakesi nemoci, ktera meni lidi na zombiky a ti se pak snazi nakazit nebo sezrat ostatni. Vlada to „nejak“ ukociruje, sice nastoli dost drsny policejni stat, ale mesto nejak preziva, ve stavu jakesi karanteny. Hraci, v malych skupinkach, maji za ukol nejdrive se dostat dovnitr (do bezpeci), ale pote, co zjisti, jak se veci opravdu maji, se ukol zmeni a snazi se naopak dostat ven. Pobiha se pritom po Londyne, maji dobrovolne „figuranty“, se kterymi hraci musi mluvit a dosavat od nich ukoly, a pak jsou okolo zombici, ktere se nesmi vzit po hlave trubkou (jsou to taky dobrovolnici, herci), ale musi se pred nimi utikat co sily staci. Kdyz cloveka chytnou, je oznackovan, „nakazen“ a na konci hry se z nej stane taky zombie. Me chytli, takze jsem podle toho byl „zakrvacen“. Jinak super hra, spousta adrenalinu, rozhodne doporucuji. Jen si pri tom nenarazte koleno jako ja, v prlnem sprintu (doslova o zivot) jsem zakopnul, letel sem asi pet metru vzduchem a pristal na pravem koleni. Au! Bolelo pak jeste par tydnu.

Nasledujici fotky jsou z moji megacesty, kterou jsem absolvoval minuly listopad. Opet soutez, challenge (doslova „vyzva“), ale ciste osobni, soukroma a osobni. V jeden den jsem musel v zadanem poradi najit 12 geocachi, s celkovou uslapanou vzdalenosti pres 70 km. Hned po ranu jsem musel prochazet skrz pastvinu, kde se pasli vepri. Bohuzel nechteli chvili postat, takze fotky jsou dost rozmazane, posudte sami…

 

Dalsi fotka je z tehoz dne, o patnact hodin pozdeji (celkem mi to akce trvala 19 hodin vcetne pauz na jidlo, foceni, odpocinek a lov). Obcas tu u farem clovek potka krabici, ze ktere si muze koupit nejake misto produkty (vejce, mleko, ovoce, zeleninu, ale treba i lahev mostu) a krabicku na penize, tzv. „honesty box“ – krabicku cti. Tahle byla na noc prazdna (stejne by se mi nechtelo jeste hodinu s sebou tahat plato vajec na zadech!), tak jsem si vyfotil alespon tu ceduli (samozrejme nejde precist :-)

 

To je pro dnesek vsechno, priste vyplachnu fotky z Australie.