Úno 052012
 

Tak tohle je muj pokoj. Klasicka nudle, ale celkem dost velka. Prakticky v tomtez jsou na Strahove po dvou (mrnave stoly a postele po obou stranach). Ale plati ctvrtinu…

Stul je krasne velky, ale nemuzu poradne vyuzivat supliky pod nim na kramy, protoze ve spodnich dvou mam obleceni (skrin je prakticky vyhradne raminkova). Umyvadlo na pokoji je parada. Mam celkem tri svetla, velke, lampicku nad umyvadlem a lampicku na stole. Druhe dve prakticky nevyuzivam a prvni ma nevyhodu, ze ma vypinac schovany az v koute za skrini. Moc to Anglani nedomysleli… Pripojeni k netu je pochybne, ale beha (Mam kabel skrz telefon – jeden kabel jde ze zdi do telefonu, druhy z telefonu do pocitace. A vsechno Ethernet, zadny modem :D).

No a tohle je moje postel. Na tuhle fotku se budu koukat misto stlani. Je pomerne tvrda, presne jak mam rad, pripomina mi krasna leta na intru :-). Barva povleceni je pry cervena, „Felicia“, kdo vi, odkud to sebrali. Barvy jsou o trochu teplejsi, nez by se z fotky mohlo zdat, nic fialoveho tam neni, ciste hnedo-cerveno-oranzova. Libi se mi to. Perina je z nejakeho zajimaveho materialu, celkem tenka, ale dost hreje. Prakticke, podle zelene cedule na dverich se od 0200 do 0630 (mistni zpusob zapisu 24h casu) vubec netopi.

Prosteradlo je taky zajimave, „natahovaci“, ale min pruzne nez to strasne frote, vubec neklouze drzi krasne rovne. Jen je tak o 3 cm v kazdem rozmeru mensi, nez aby to slo pohodlne natahnout, asi abychom si obcas taky zacvicili… :-)

Úno 052012
 

Goods liftTahle sranda byla to prvni, co jsem potkal pri prichodu do Speirs House. Na cedulce je GOODS LIFT This lift must not be used by passengers, aneb NAKLADNI VYTAH (doslova vytah na zbozi) Tento vytah nesmi byt pouzit pro cestujici. Ale byla by to sranda, ma asi tak 120 cm na vysku…

Tak jsem si rikal, zmacknu tlacitko, vytah prijede a aspon nebudu muset tahat kufr (22,7 kg) nahoru. Nic. Zmacknu jeste parkrat, porad nic. Teda, neco jo, divny zvuk, ale tim to tak koncilo. Takze smula.

P.S.: Tohle je fotka z meho patra, dole je misto dvojky G (jakoze Ground floor, „zemni patro“ alias prizemi, nastesti pouzivaji vsude evropsky system cislovani).

Úno 052012
 

Battersea Court je ted mym domovem. Court znamena neco jako dvur (odsud slovo [tenisovy] kurt), a Battersea, po kterem je pojmenovany, je cast Londyna. Ja bydlim konkretne ve Speirs House. Nevim, po kom je pojmenovany ten, moznosti jsou:

  • Annie Speirs, plavkyne ze zacatku 20. stoleti,
  • Fraser Speirs, soucasny skotsky harmonikar (nepravdepodobne :-),
  • Gardner Speirs, byvaly skotsky fotbalista,
  • Jimmy Speirs, skotsky fotbalista ze zacatku 20. stoleti,
  • Ronald Speirs, dustojnik U.S. Army,
  • Steve Speirs, soucasny britsky herec,
  • Wiliam Speirs Bruce, polarnik a oceanograf ze zacatku 20. stoleti.

Muj soukromy tip je na Ronalda, slo o docela vysokeho dustojnika, velel cete americkych vysadkaru shozenych pred operaci Overlord v Normandii, pak v dalsich akcich 2. sv. valky a posleze i pechotni rote behem Korejske valky. Ma svoji postavu v Bratrstvu neohrozenych, tak co by nemohl mit po sobe pojmenovanou budovu?

Dalsi dvory tady se jmenuji: University Court, Stag Hill Court (Jeleni kopec, uz jsem o nem psal), Surrey Court (podle hrabstvi), Cathedral Court, Guildford Court (podle mesta), Twyford Court (to je strasne caste jmeno vesnice, pomalu kazde hrabstvi ma svuj Twyford, znamena to „dva brody“) a pak jeste mimo kampus Hazel Farm (liskova farma, asi podle barvy baraku :) a Manor Park (manor je vetsi stredoveky dum, ve kterych bydlela chudsi venkovska slechta).

Úno 052012
 

Tak jsem priletel na Heathrow, nejvetsi Londynske a vubec Evropske letiste.

Mel jsem se tu potkat s Rebekou, ale nebyli jsme uplne presne dohodnuti kde, a kdy, navic jsme asi merili kazdy podle jineho casoveho pasma, takze zatimco ja cekal od jedenacti hodin stredoevropskeho casu na Meeting Pointu (potkavaci bod) v Arrivals hall (hala priletu) Terminalu 3, ona cekala po dvanacte (jakeho casu, to nevim :) u Baggage reclaim (vraceni zavazadel). Tak jsme se nepotkali a do Guildfordu jsme vyrazili kazdy sam.

Ve ctvrt na jednu jsem tam...

Mel jsem informaci, ze vlak primo nejede, ale ze musim nejdriv autobusem do Wokingu. Dobra teda, sledoval jsem cedule na Central Bus Station. Za chvili jsem tam a sup do fronty na vlakove listky (jeste ze to meli tak dobre popsane na cedulich). Pak se tam jedne starsi pani neco nelibilo, pul hodiny prskala, ze uz to nejezdi, jak to jezdivalo, pak jsem se dostal na radu a koupil si listek „to Woking and Guildford“. Mrknu na ceduli, Coach to Woking Railstation odjizdi za tri minuty, rychle na nastupiste 5. Cekal tam uz jeden clovek se dvema listky v ruce a autobus (nastupovani ZLEVA!), tak jsem se pokusil dostat z fousateho ridice ve smesne cepici informaci, jestli na zavazadlo nepotrebuju jeste listek navic, ale jen mi listek omrknul, sebraz mi kufr a hodil ho do uloznaku. Tak jsem nastoupil a cekal. Za chvili jsme vyjeli, do dalsi zastavky (Terminal 5, je kousek bokem od zbytku letiste), kde nabral jeste asi 2 dalsi lidi (celkem tedy 5 i s ridicem v megalnim autobusu, hmm…), rekl nam at se pripoutame a jelo se. A nebyly to jen takove ty trapne autobusove pasy, ktere cloveka spis prestrihnou, nez zachrani, ale regulerni tribodaky. Na dalnici, za chvilicku se objevila cedule Surrey (jmeno „naseho“ hrabstvi) a ve ctvrt na jednu Greenwichskeho casu uz jsme pred nadrazim ve Wokingu.

Na nadrazi se tu clovek nedostane bez jizdenky, musi tam s ni pipnout u vratek. Zase jsem mel stesti, vlak mi jede za 8 minut. A nebo ne stesti, ale maji tu dobre vyresene pripoje. Do vlaku jsem vlezl do specialniho vagonu, jmenuje se to Quiet Zone (ticha zona), je tu zakazano poustet muziku, nahlas mluvit, ale treba i telefonovat. Zajimava myslenka, cloveku se tam dobre pospi… :-) Ja ale tentokrat spat nemohl, za chvili jsme byli v Guildfordu a vystupoval jsem.

Aaaaaah, toz, tak me tu mate :) Zadne slavnostni uvitani? Hmm, skoda… :-)

Na nadrazi jsem si jeste chtel odskocit. Turniket u hajzliku po mne chtel dvacet penci, coz jsem nemel, obetoval jsem tedy celou libru. Pri zpatecni ceste jsem si vsimnul cedulky „turnikety drobne mince nevraci, pro rozmeneni pouzijte automat na stene vedle“. Oh shit! To jsem prehledl…

Vylezu ven a koukam se po autobusovych zastavkach mistni MHD. Nachazim ceduli s mapou mesta, vyborne. No ale hele, vzdyt do kampusu to neni ani kilometr, to dojdu pesky. Nastartuju navigaci na mobilu a jdu.A jdu a jdu a najednou vrata a skladiste nejake firmy. Co to je, vzdyt mapa tu ukazuje ulici?!? Ja potrebuju na tamhleten most! Tak zpet, znovu a lepe. Nebo spis jinudy. Po druhe jsem uspesnejsi, dostavam se na most pres koleje a HURA!, jsem v kampusu.

Kampus University of Surrey (UniS) lezi na boku Stag Hill-u (Jeleniho kopce, kral Jindrich uznevimkolikaty tu pry rad lovil jeleny, podle toho ma univerzita svuj znak – jelena s klicem, a maskota – Steve the Stag, jelena Stefana :D)

A protoze lezi v kopci, a protoze architekt-navrhar mel asi divoke sny a bujnou fantazii, je to proste BLUDISTE schodu, cesticek, schodu, travniku, schodu, zabradli, a taky schodu. A taky jsou tu veverky a pobihaji tu jen par metru od lidi :) Probojoval jsem se kopcem na spolecnou recepci Surrey & Battersea Court, dostal klice, nechal si ukazat cestu a za chvili byl doma.