Zář 032014
 

Nashromazdila se mi v telefonu hromada fotek, tak je sem „vyplachuji“… V prvnim kole jde o fotky z podzimu 2013, vetsinou Guildford, Londyn a okoli…

Nejdriv ja a James, tesne pred tim, nez jsme vlezli do onoho tunelu, do ktereho jsem pozdeji umistil moji (neuspesnou) geocache. Spravne vystrojeni do podzemi, chranice na kolena, hadejte po cem se tam vetsinou leze, celovky, atd. Jen James si zapomnel vzit rukavice, coz nas pozdeji donutilo jit zpatky, protoze v tom hnusu co byl dal se mu bez rukavic plazit nechtelo :-)

 


Par fotek z Vysokych Tater, kde jsem byl v zari se Simonkou… fotil jsem toho jeste vic, ale vetsinou se nevydarily… Jeste jednu odtamtud mam na svem pracovnim webu.

Harpunovany plastelinovy delfin… paratkem… neptejte se, nemam tuseni…

Nasledujici fotky jsou z hry „2.8 hours later“ (2.8 hodiny pozdeji, inspirovano filmy 28 dni pozdeji a 28 tydnu pozdeji). Ve hre jde o to, ze Britanii zachvatila epidemie jakesi nemoci, ktera meni lidi na zombiky a ti se pak snazi nakazit nebo sezrat ostatni. Vlada to „nejak“ ukociruje, sice nastoli dost drsny policejni stat, ale mesto nejak preziva, ve stavu jakesi karanteny. Hraci, v malych skupinkach, maji za ukol nejdrive se dostat dovnitr (do bezpeci), ale pote, co zjisti, jak se veci opravdu maji, se ukol zmeni a snazi se naopak dostat ven. Pobiha se pritom po Londyne, maji dobrovolne „figuranty“, se kterymi hraci musi mluvit a dosavat od nich ukoly, a pak jsou okolo zombici, ktere se nesmi vzit po hlave trubkou (jsou to taky dobrovolnici, herci), ale musi se pred nimi utikat co sily staci. Kdyz cloveka chytnou, je oznackovan, „nakazen“ a na konci hry se z nej stane taky zombie. Me chytli, takze jsem podle toho byl „zakrvacen“. Jinak super hra, spousta adrenalinu, rozhodne doporucuji. Jen si pri tom nenarazte koleno jako ja, v prlnem sprintu (doslova o zivot) jsem zakopnul, letel sem asi pet metru vzduchem a pristal na pravem koleni. Au! Bolelo pak jeste par tydnu.

Nasledujici fotky jsou z moji megacesty, kterou jsem absolvoval minuly listopad. Opet soutez, challenge (doslova „vyzva“), ale ciste osobni, soukroma a osobni. V jeden den jsem musel v zadanem poradi najit 12 geocachi, s celkovou uslapanou vzdalenosti pres 70 km. Hned po ranu jsem musel prochazet skrz pastvinu, kde se pasli vepri. Bohuzel nechteli chvili postat, takze fotky jsou dost rozmazane, posudte sami…

 

Dalsi fotka je z tehoz dne, o patnact hodin pozdeji (celkem mi to akce trvala 19 hodin vcetne pauz na jidlo, foceni, odpocinek a lov). Obcas tu u farem clovek potka krabici, ze ktere si muze koupit nejake misto produkty (vejce, mleko, ovoce, zeleninu, ale treba i lahev mostu) a krabicku na penize, tzv. „honesty box“ – krabicku cti. Tahle byla na noc prazdna (stejne by se mi nechtelo jeste hodinu s sebou tahat plato vajec na zadech!), tak jsem si vyfotil alespon tu ceduli (samozrejme nejde precist :-)

 

To je pro dnesek vsechno, priste vyplachnu fotky z Australie.

 Leave a Reply

(required)

(required)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>